Jejich charakter asi nejlépe vystihuje reakce našeho klienta, dnes již podnikajícího důchodce (osoby samostatně výdělečně činné a zaměstnavatele). Na sklonku roku se mu dostalo standardního seznámení s aktuálními legislativními změnami a jeho reakce na sebe nenechala dlouho čekat.

Dovolím si citovat:

„Vy jste se asi všichni zbláznili!

Celý život aktivně pracuji, platím řádně daně a šílené sociální a zdravotní pojištění. Odvádím spousty peněz za zaměstnance. Jen pro orientaci se jedná o stovky tisíc ročně. Přispívám na charitu, protože chci. Nikdy, opravdu nikdy jsem nečerpal žádné státní dávky. Pracovat chci, pracovat umím, práce mě baví a naučil jsem se od nikoho žádného vděku nečekat. Starám se o sebe a o svou rodinu nejlépe, jak dokážu. To je můj život…

A jaká je odpověď státu?

Výše vyměřeného důchodu mě nepřekvapila. Je to bída, vzhledem k tomu, co jsem státu na sociálním pojištění za ta léta odvedl, ale s tím už asi nic nesvedeme.

Čemu však nerozumím? Proč mám stále platit sociální (důchodové) pojištění v nezměněných částkách, když mi již tyto platby s mým již vyměřeným důchodem nic neudělají. Byl by někdo schopen mi to logicky vysvětlit?

Proč za standardního důchodce veškeré pojištění platí stát a já, podnikající důchodce, připouštím, že slušně vydělávající, si veškeré pojištění (kromě nemocenské, alespoň něco málo) musím platit stále. Ptám se - komu a proč? Kde je chyba? Nespatřuji reálný důvod, abych tak činil. Nic nadstandardního se mi za to od státu nedostane. Nechci být malicherný, ale z principu se mi tato pokřivená logika nelíbí. Na jedné straně hlásáte -  podnikající důchodče, plať - a na druhou stranu nic, opravdu nic za to neočekávej. Důchod se ti nezmění, u doktora, zubaře a v nemocnici nic, ale opravdu nic neočekávej.

No, a aby toho nebylo málo, tak perlička nakonec. Protože jsi úspěšný, tak ti ještě navrch rokem 2011 zdaníme tvůj důchod. On samozřejmě není veliký, ale když už si svou pílí vyděláš (včetně důchodu) za rok více jak 840 tis. Kč, tak se s radostí připrav, že i tvůj mrzký důchod podlehne standardní dani z příjmů. Tak tomu říkám pořádná pecka a ocenění úspěšným důchodcům, řádným plátcům daní. Je určitě již zbytečné připomínat, kolik peněz odvedu na daních a platbách pojistného – vydělám-li více jak 840 tic. Kč ročně. Ale asi je Vám to stejně málo…

Tak tomu se říká finálové rozuzlení. Doporučuji každého úspěšného, mě podobného a nebojím se říci úspěšného důchodce pověsit na obecní nástěnku s nápisem Oslíčku otřes se…

Zač mě, státe, trestáš? Zákony jsem neporušoval, daně a pojištění řádně platil. Jak tomu mám rozumět?

A jaká je má odpověď?

Milý státe, milí úředníci a milí stávkující doktoři a ostatní státní zaměstnanci!

Najděte si jiného osla na placení daní. Já, dnes již jako důchodce, jsem Vám na daních přiznal tolik, že bych očekával od Vás, když už nic jiného, tak trochu zdravého rozumu. I nadále jste mohli mít ode mě, jedné malé podnikající fyzické osoby, malého zaměstnavatele, stovky tisíc ročně. Ano, čtete dobře, stovky tisíc ročně.  A nebudete mít nic. Ba naopak, mnou propuštění zaměstnanci se pravděpodobně přihlásí o dávky v nezaměstnanosti. Já si s dovolením ponechám svůj „nezdaněný“ důchod. Dále Vás, můj státe, nechám zaplatit za sebe jako důchodce sociální a zdravotní pojištění.

A co podnikání? Zatím se necítím do starého železa, podnikat nepřestanu, podnikat budu, a to tam, kde si toho budou cenit více. Nebuďte naivní, vy si všichni myslíte, že něco odhlasujete, a že my poplatníci jako stádo sklapneme ústa a budeme s remcáním platit dále. A proč bychom tak činili? Je-li dnes možné se svobodně rozhodnout a najít místo příznivější pro podnikání, tak to činím. A Vám přeji brzkého procitnutí. J    

Určitě rozumím, že změna formy podnikání na právnickou osobu je řešením, ale na stará kolena již tak činit nehodlám.“

Myslím, že jakýkoliv komentář je zbytečný. Pouze nám přeji méně podobných a demotivujících daňových změn. Papír a poslanecká sněmovna snese kolikrát i více než daňový poplatník.

Menšímu státu zdar.